SNĚNÍ
Marcela Filipová
Noc do sametové náruče mne bere
Údolím světla za stínem Měsíce
Nepoznány míjejí se duše...
Mé roky už počítá čas.
Slunce hasne nám uprostřed cest
Modrý klid tiše lehá si do větví
Drahokam za smutek ti dám...
Ta hvězda se ve mně asi zapomněla.
Chci být jen světýlkem ve tmě
Zvonkohra dotyků
Drobné něžnosti...
Tajnosti sedmikrásek.
Schovám se tam, v Zemi snů
Tam, kde kapky tiše zvoní
Zlatem prostoupená...
Vezmu vesmír do svých dlaní.
Měsíc prosvítá v kapradinách
Noc hvězdy v perly proměnila
Vlny času z plamenu a jasu, závoje iluzí...
Podzim se toulá někde blízko.
V tichounkém pláči zármutek tančí
S penízky mámení
Zastavil se čas...
Jen slov se dotýkám.
Bílou sůl sypaly hvězdy do hodiny ranní.
V samou naději se propadám...
.......
Noc bývá hodná.